Odborné články
Pravidla nízké kapitalizace od roku 2010
Jedním z nejčastějších způsobů financování podnikání je úvěr či půjčka (dále jen „úvěr“). V případě, že je úvěr poskytnut mezi tzv. spojenými osobami, je nutné úrokové náklady vzniklé z titulu úvěru posoudit z hlediska jejich daňové účinnosti.
K tomu slouží tzv. pravidlo nízké kapitalizace. V posledních letech došlo opakovaně k novelizaci uvedeného pravidla. V současné době se, dle přechodných ustanovení jednotlivých novel, řídíme hned několika legislativními úpravami. Odlišné znění zákona musíme použít jednak pro úvěry uzavřené do 31. 12. 2003, dále pro úvěry uzavřené od 1. 1. 2004 od 31. 12.2007 a nakonec i pro úvěry uzavřené po 1. 1. 2008. Navíc, z důvodu změny definice spojených osob od roku 2004, je nutné posuzovat dle příslušných znění zákona též spojenost mezi věřitelem a dlužníkem. Při provádění testů nízké kapitalizace ovšem nesmíme také zapomenout na to, že jakýkoliv dodatek ke smlouvě o úvěru má vliv na to, jakým zněním zákona se budeme řídit. Platí, že úroky se vždy testují dle platné legislativy k datu uzavření dodatku ke smlouvě.
Posuzování daňové uznatelnosti úroků proto není z uvedených důvodů zcela snadná záležitost. Od zdaňovacího období započatém v roce 2010 již však nebude nutné mít při provádění testu nízké kapitalizace po ruce hned tři znění zákona o daních z příjmů, neboť od 1. 1. 2010 se bude uplatňovat jednotný postup na veškeré úvěry bez rozlišení data jejich uzavření. Na výpočet tedy již nebude mít vliv ani datum sjednání dodatku ke smlouvě. V krátkosti si tedy zopakujme pravidla, kterými se budeme po Novém roce řídit:
1) Testu nízké kapitalizace podléhají pouze úvěry poskytnuté mezi spojenými osobami.
2) Bezúročné úvěry nikdy netestujeme, tyto úvěry nikdy nevstupují do výpočtu nízké kapitalizace.
3) V případě úvěrů, jejichž úroky jsou součástí vstupní ceny majetku, postupujeme obdobně jako v předchozím bodě.
4) Finanční výdaje (náklady), které plynou z úvěrů, kde úrok nebo výnos, případně skutečnost, zda se stanou splatnými, závisí na zisku dlužníka, se považují za daňově neúčinné. Přesto v případě, že byly poskytnuty mezi osobami spojenými, je nutné tyto půjčky a úvěry zahrnout do výpočtu nízké kapitalizace.
Nedaňové úroky versus dividendy
V této souvislosti je nutné zmínit také další novinku, která nás čeká v roce 2010. Za určitých podmínek se daňově neuznatelné úroky plynoucí z úvěrů, poskytnutých tuzemským nerezidentem, považují za podíly na zisku. Úroky jsou pak zdaněny srážkou, kterou srazí a odvede daňový rezident. Sazba srážkové daně se stanoví v souladu s příslušnou smlouvou o zamezení dvojího zdanění. Obdobně také smlouva o zamezení dvojího zdanění může překlasifikaci úroků na dividendy omezit či zakázat. Od 1. 1. 2010 k této transformaci na dividendy nebude docházet v případě úroků vyplácených rezidentovi EU či EHS.
Ing. Tomáš Pacovský, daňový konzultant APOGEO
