Zdaňování příjmů profesionálních sportovců

26.7.2021

picture

Související služby

Daňové poradenství

Zpět na výpis

Ve sportu se točí nemalé peníze a odměny za své výkony dostávají hráči od mládežnických, přes nižší až do nejvyšších soutěží. Pro účely zdanění je vhodné tuto skupinu nazvat jako profesionální sportovci, ač někteří 100% profesionálové třeba nejsou.

V kolektivních i individuálních sportech většina sportovních klubů má své sportovce vázané profesionálními smlouvami, ať už přes sportovní agentury nebo napřímo, avšak odměny za jejich výkony, až na výjimky klubů spadajících pod hlavičku státu (např. DUKLA), sportovcům nenáleží na základě zaměstnaneckých poměrů, ale na základě měsíční, sezónní, nebo výkonnostní odměny. Způsob zdanění a řešení odvodů sociálního a zdravotního pojištění, tak kluby přenechávají na bedra samotných sportovců.

Živnostenské oprávnění a výdajový paušál

Samostatnou činnost profesionálního sportovce může daňový subjekt vykonávat buď na základě živnostenského oprávnění nebo jako nezávislé povolání. V obou případech je takové příjmy nutné zařadit do § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), jako příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. V případě výkonu činnosti profesionálního sportovce na základě živnostenského oprávnění náleží daňovému subjektu možnost uplatnit 60% výdajový paušál. Naproti tomu v případě výkonu činnosti jako nezávislého povolání je možné uplatnit výdajový paušál pouze ve výši 40 %. [1]

Živnostenské oprávnění, které opravňuje výkon činnosti profesionálního sportovce nese název „Provozování tělovýchovných zařízení a organizování sportovní činnosti“. Milníkem v této oblasti byl případ Davida Lafaty, kdy Finanční úřad nejprve doměřil daň z důvodu posouzení jeho příjmů nikoli jako příjmů z živnosti, ale z nezávislého povolání dle § 7 odst. 2 písm. b) ZDP, u kterých je možné uplatnit právě pouze 40% výdajový paušál. Správce daně své rozhodnutí odůvodnil tím, že David Lafata vykonával svou činnost v rámci kolektivního sportu, nikoli tedy samostatně za účelem zisku. Případ pokračoval přes Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) a Krajský soud v Českých Budějovicích, který však odvolání, respektive žalobu zamítl jako nedůvodnou. Rozhodnutí Finančního úřadu zrušil až Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku 6 Afs 278/2016 – 54.

Hlavním předmětem sporu bylo toliko posoudit, zda jsou příjmy výkonu sportovce v kolektivním sportu příjmy ze samostatné nebo závislé činnosti, přičemž ze závěrů NSS vyplývá, že je vždy důležité vycházet z obsahu smlouvy uzavřené mezi sportovcem a sportovním klubem. Po prozkoumání obsahových náplní smluv NSS uznal, že výkon činnosti profesionálního sportovce v kolektivním klubu může naplňovat znaky samostatné činnosti, a to také z důvodu, “... že činnost sportovce se pojmovému vymezení závislé činnosti sice velmi blíží, nicméně nedosahuje její intenzity. Sportovec takto sice „pracuje“ pouze pro jediného zaměstnavatele, který organizuje jeho činnost, poskytuje mu pracovní pomůcky, stravu, nebo dopravu k utkání. Na druhou stranu se jeho činnost vymyká zákoníku práce např. způsobem odměňování, způsobem ukončení smlouvy, povinností účastnit se marketingových aktivit klubu nebo, jak uvádí též stěžovatel, systémem sankcí za nedodržení smluvených povinností. Naopak, prvku samostatnosti se nijak nedotýká skutečnost, že stěžovatel uzavřel profesionální smlouvu na základě vlastního svobodného rozhodnutí, jelikož to je pojmovým znakem jakéhokoliv právního jednání ve sféře soukromého práva.“

Rozsudek se tak zabýval otázkou, zda daňový subjekt mohl uplatnit 60% výdajový paušál právě na základě živnostenského oprávnění, nebo zda měl postupovat jako při výkonu samostatného povolání s uplatněním pouze výdajů ve výši 40 %. NSS dal zapravdu daňovému subjektu, který uplatňoval právě 60% výdajový paušál a dosahoval tak oproti 40% výdajovému paušálu výrazně nižšího základu daně.

V rozporu s výrokem správce daně bylo také nezpochybnění fakturace včetně daně z přidané hodnoty za předmětnou činnost. Jelikož podmínkou pro registraci k dani z přidané hodnoty je také výkon samostatné ekonomické činnosti, což potvrdil i NSS ve svém rozsudku: „Závěr o nesamostatnosti výkonu činnosti stěžovatele je nutné zcela jednoznačně odmítnout. Naplnění znaku samostatnosti dokládá i skutečnost, že správce daně nezpochybnil účtování daně z přidané hodnoty za předmětnou činnost, přičemž nezbytným předpokladem pro účtování této daně je výkon samostatné ekonomické činnosti (§ 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).“[2]

Do roku 2017 nebylo ve sportovních ani odborných kruzích příliš jasné, jakým způsobem mají profesionální sportovci své příjmy zdaňovat. Až tento rozsudek přinesl jasné světlo do kalných vod a umožňuje, tak všem sportovcům uplatňovat vyšší výdajových paušál. Bohužel tento výklad nebyl širokou veřejností zřejmě zcela jasně pochopen a před NSS se dostal v roce 2021 další rozsudek týkající se výdajových paušálů dle ZDP.

Předmětem sporu bylo uplatňování 60% výdajového paušálu bez živnostenského oprávnění, přičemž kasační stížnost podalo OFŘ. Ze závěrů NSS pak vyplývá, že není důvodné, aby zvýhodnění v podobě výdajů ve výši 60 % příjmů dle § 7 odst. 7) písm. b) ZDP mohl uplatňovat i poplatník, který není držitelem živnostenského oprávnění.[3]

Pro účely ZDP lze tedy uzavřít, že na základě dvou výše zmíněných rozsudků by mělo být zcela jasné, jaké výdajové paušály mohou profesionální sportovci v souvislosti se svými příjmy uplatňovat. Kromě výdajových paušálů však mohou sportovci také uplatňovat výdaje skutečné, ale vzhledem ke „štědrosti“ výdajových paušálů bude tato možnost využívána pouze zřídka. Smysluplná by mohla být pouze v případě, kdy sportovec nevykazuje vysoké výdělky a má vysoké náklady např. na tréninkový proces. V takovém případě je ovšem důležité brát na vědomí, že sportovec jako daňový subjekt musí být připraven v případě výzvy správce daně prokázat souvislost těchto nákladů s výkonem své ekonomické, respektive sportovní činnosti.

Sociální a zdravotní pojištění

Příjmy dle § 7 ZDP vstupují do základu pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění, tyto položky tak zatíží výdajovou stránku sportovců často více než samotná daň z příjmů. V případě sociálního a zdravotního pojištění rozlišujeme činnost vedlejší a hlavní.

V České republice vykonává velká část profesionálních sportovců sportovní činnost při studiu nebo zaměstnání, v takovém případě se jedná o činnost vedlejší. Pokud je sportovec profesionálem a věnuje se pouze sportu je nutné jeho činnost považovat za hlavní.

Sazba daně

Aktuálně platná sazba daně pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob je dle ZDP 15 %, pokud by však úhrn základů daně přesáhl 48násobek průměrné mzdy, bylo by nutné na přesahující část aplikovat novou 23% sazbu daně.[4]

Mýty

1.      „Student nic danit nemusí.“

ZDP umožňuje studujícím poplatníkům daně z příjmů fyzických osob uplatnit slevu na poplatníka (pro rok 2021 27.840 Kč) a slevu na studenta ve výši 4.020 Kč ročně, ale povinnost podat daňové přiznání studentům přijímajícím peníze za své sportovní výkony nikterak neodpadá. Zvýhodnění pro studenty je pouze v případě sociálního a zdravotního pojištění.

2.      „Do 10. tis Kč se nedaní.“

Žádná taková úprava v ZDP neexistuje. Tento mýtus vznikl na základě dohod o provedení práce (dále jen „DPP“), které bývají používány zaměstnavateli v případě zaměstnávání převážně studentů. Na základě DPP není nutné v případě limitu 10.000 Kč měsíčně odvádět sociální a zdravotní pojištění a v případě, že zaměstnanec podepíše zaměstnavateli prohlášení poplatníka daně z příjmů pro uplatnění slevy a nemá žádné jiné příjmy, může nastat situace, kdy zaměstnanec dostane na účet k výplatě celou nezdaněnou částku. V případě sportovců a výkonu činnosti jako nezávislé povolání nebo na základě živnostenského oprávnění však tento způsob aplikovat nelze.

3.      „Vydělávám málo, to za to nestojí.“

Dle § 38g odst. 1 ZDP má povinnost podat přiznání každý jehož roční příjmy přesáhly částku 15.000 Kč ročně, přičemž se do výpočtu nezahrnují příjmy, které jsou od daně osvobozené nebo zdaněné srážkovou daní.

Závěr

Zdaňovat své příjmy ze sportu musí dle aktuální daňové legislativy všichni sportovci a studium nebo zaměstnání jako hlavní náplň v takovém případě pro účely ZDP nehrají žádnou roli. Cílem našeho článku je také poukázat na časté chyby a omyly, které v souvislosti se zdaňováním příjmů v souvislosti se sportem vznikají.

V případě jakýchkoliv dotazů se neváhejte obrátit na náš daňovým tým.

 

Autor článku: Kristián Červinka

[1] § 7 odst.7 ZDP

[2] Rozsudek NSS ze dne 13. 7. 2017, čj. 6 Afs 278/2016 – 54.

[3] Rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2021, č.j. 6 Afs 95/2020 - 35

[4] § 16 ZDP

Na tomto webu používáme soubory cookies, abychom mohli zajistit jeho plnou funkčnost, analyzovat návštěvnost a případně přizpůsobit vhodně obsah a reklamu konkrétním uživatelům. Veškeré takto získané informace zpracováváme v souladu s dokumentem Prohlášení o ochraně osobních údajů.