Vyšší úrok nutí správce daně více přemýšlet

9.11.2020

picture

Související služby

Daňové poradenství

Zpět na výpis

Přístup finanční správy pod novým vedením se změnil. Ubylo excesů, argumenty daňových subjektů v opravných prostředcích jsou častěji vyslyšeny. A neoprávněné zadržování nadměrných odpočtů se státu prodraží.

Ještě v nedávné době jsme byli zvyklí slyšet o Finanční správě ČR převážně v negativním kontextu. Ať se již jednalo o neúměrné nadužívání zajišťovacích příkazů, získávání informací od svatebčanů či přísné, leckdy až drakonické pokuty za nesplnění povinností dle zákona o evidenci tržeb. Nutno dodat, že některé medializované případy byly vyprávěny pouze z jednoho úhlu pohledu, neboť inanční správa je ze zákona vázána mlčenlivostí, a nelze se tedy divit, že se nemůže účinně bránit proti mediálním nařčením.

Finanční správa ČR pod novým vedením však velmi korigovala své dosavadní postupy a je nutno uznat, že v poslední době se daňová i laická veřejnost méně často setkává s excesy inančních úřadů. Poslední medializované případy, které se týkaly jednoho územního pracoviště ve Zlínském kraji, jsou spíše důkazem osobního selhání několika jednotlivců, nikoliv však systematické chyby.

Stejně tak mnozí profesionálové v oboru mohli zaznamenat, že i rozhodování odvolacího orgánu, Odvolacího inančního ředitelství, které bylo historicky považováno za "potvrzovací inanční ředitelství", se postupně vrací do stavu, kdy jsou slyšeny argumenty daňových subjektů a jejich poradců a důvodným odvoláním je vyhovováno plně, nebo alespoň částečně.

Nadále však nejsou výjimečné situace, kdy je daňovému subjektu v rámci kontrolních postupů zadržován nadměrný odpočet a ze strany správce daně dochází mnohdy k bezdůvodnému prodlužování délky těchto kontrolních postupů, aniž by však daňový subjekt měl možnost se proti takovým krokům účinně bránit. V případech, kdy dochází k zadržení nadměrného odpočtu po dobu celého daňového řízení, může takový postup stát přijít draho. Výše případných úroků z neoprávněného zadržování nadměrných odpočtů často vyrovná nebo přesáhne i výši původně zadržovaného daňového odpočtu.

Vliv na to mají především nedávná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, na základě kterých je správce daně nucen hradit úrok ze zadrženého nadměrného odpočtu nikoliv ve výši zákonem předpokládaného jednoho procenta nad repo sazbu České národní banky, ale rovnou 14 procent nad tuto sazbu. V praxi se tak setkáváme s případy, kdy po vrácení nadměrného odpočtu obdrží daňový subjekt fakticky stejnou částku v podobě úroků.

Jakkoliv se laikovi může jevit taková forma "spoření" jako lukrativní, je nutné si uvědomit, že ne vždy je daňový subjekt schopen inančně ustát zadržování nadměrného odpočtu v milionových částkách po dobu například pěti let. V žádném případě není cílem tohoto příspěvku zpochybňovat legitimní právo správce daně provádět kontrolní činnost. Rovněž mu nelze vyčítat, že legislativa upravující úrok ze zadrženého nadměrného odpočtu se historicky spokojila s výší jednoho procenta, která fakticky vůbec neodráží cenu peněz na trhu. Nicméně délka kontrolních postupů a především existence závažných a relevantních důvodů pro zadržení nadměrného odpočtu – toto jsou proměnné, které správce daně naopak má ve svých rukou a měl by vážit, jak s nimi nakládá. Nelze přece za efektivní považovat takovou správu daní, kdy správce daně z důvodu nespolupráce zahraničního dodavatele zpochybní etablovanému subjektu použití dodaného zboží pro výkon ekonomické činnosti, přičemž Odvolací inanční ředitelství po pěti letech případ uzavře s tím, že primární pochybnosti správce daně byly nedostatečné. Rozhodnutí prvoinstančního správce daně je zrušeno, daňovému subjektu je vrácen odpočet ve výši 4 miliony korun a následně musí týž správce daně vyplatit další 3 miliony jako úrok z neoprávněného zadržení nadměrného odpočtu.

Částečně je tento nepříznivý stav vyřešen novelou daňového řádu, která vejde v účinnost 1. ledna 2021 a která dává možnost správci daně vyplatit nespornou část nadměrného odpočtu formou zálohy. V praxi by se tak již nemělo stávat, že správce daně oddálí výplatu nadměrného odpočtu ve výši například 1 milion korun z důvodu, že má pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti daňových dokladů uplatněných na vstupu v hodnotě například 50 tisíc korun. Taková úprava může být ku prospěchu všech zúčastněných, tedy jak inanční správy, tak daňových subjektů. Samozřejmě musíme vyčkat, jak bude toto ustanovení v praxi aplikováno.

Za alarmující lze však považovat jinou praxi správce daně, a to mnohdy automatické podávání trestních oznámení při doměřené dani přesahující škodu většího rozsahu dle trestního zákoníku. V minulosti byla hranice škody většího rozsahu stanovena na minimálně 50 tisíc korun. Od 1. října se tato hranice posunula na dvojnásobek, pro trestný čin zkrácení daně a poplatku a podobné povinné platby tedy aktuálně platí hranice 100 tis. Kč.

Finanční správa svoji oznamovací povinnost plnila důsledně. Počet podaných trestních oznámení posledních pět let dramaticky rostl. Zatímco v roce 2015 bylo podle výroční zprávy Nejvyššího státního zastupitelství u daňových kontrol s doměřenou daní vyšší než 50 tis. Kč podáno trestní oznámení pouze v 55,1 procenta případů, v roce 2018 to bylo již v 85 procentech případů. Rok 2017 byl s 89,2 procenta rekordní. Z publikovaných čísel je zřejmé, že trestní oznámení bylo podáváno mnohdy zcela automaticky, aniž by se správce daně jakkoliv zabýval otázkou alespoň základních znaků protiprávnosti jednání, například zaevidování iktivních faktur nebo zatajení příjmů. Pro podnikatele to mnohdy znamenalo, že po daňové kontrole půjdou stejnou věc vysvětlovat i policejnímu orgánu.

Doposud známá statistická čísla za rok 2019 avizují zásadní změnu. Loni bylo podáno "jen" 1159 trestních oznámení. Takovýto pokles za jinak stejných podmínek může být důkazem toho, že správce daně svoji dosavadní praxi vyhodnotil jako nesprávnou a snažil se v uplynulém roce o nápravu. Můžeme tedy doufat a vyhlížet statistická čísla za rok 2020.

Za efektivní nelze považovat takovou správu daní, kdy správce z důvodu nespolupráce zahraničního dodavatele zpochybní etablovanému subjektu použití dodaného zboží pro výkon ekonomické činnosti.

Autor: Jaroslava Hanková, Partner Tax & Accounting APOGEO

Pro novináře

Na tomto webu používáme soubory cookies, abychom mohli zajistit jeho plnou funkčnost, analyzovat návštěvnost a případně přizpůsobit vhodně obsah a reklamu konkrétním uživatelům. Veškeré takto získané informace zpracováváme v souladu s dokumentem Prohlášení o ochraně osobních údajů.