Rozsudek k případu VYRTYCH

15.2.2018

picture

Související služby

Daňové poradenství

Zpět na výpis

Nejvyšší správní soud vydal dne 12. 2. 2018 rozsudek v případu VYRTYCH, který vzbudil diskusi o postupech správce daně při odhalování řetězových a karuselových podvodů. Podstata sporu spočívala v tom, že správce daně odmítl uznat společnosti nárok na odpočet DPH, který vznikl na základě nákupu technologických celků. Z rozsudku je zřejmé, že správce daně nejprve rozporoval faktickou existenci strojů, následně její ceny a poté věc uzavřel s tím, že společnost nemá na odpočet nárok, neboť dodávka technologie byla zatížena podvodem na DPH a daňový subjekt o tomto podvodu věděl, resp. vědět měl a mohl.

Postup správce daně vychází z bohaté judikatury ESD i národních soudů, které uvádějí, že daňový subjekt nemá právo na odpočet daně v případě, kdy je plnění zasaženo podvodem a správce daně prokáže, že daňový subjekt o tomto podvodu věděl, případně vědět měl a mohl. Případů, kdy se prokáže, že daňový subjekt o podvodu věděl, tedy kdy existují přímé důkazy, je v praxi velmi málo. Správce daně svoji argumentaci častěji směřuje do roviny vědět měl a mohl, tedy prokazuje, že daňový subjekt si nepočínal při obchodování dostatečně obezřetně, neprověřoval své obchodní partnery nebo obchodoval za nestandardních podmínek (nízká cena, platby v hotovosti). V případě společnosti VYRTYCH podle správce daně existovaly nepřímé důkazy o tom, že VYRTYCH o podvodu měl vědět. Rozhodnutí správce daně spočívalo zejména na zdánlivém personálním propojení dodavatelů a okolnostech týkajících se dodávky technologie (způsob uskladnění, přeprava…).

Prokazování nestandardností obchodu a z toho vyvození účasti na podvodu představuje podle judikatury ESD i národních soudů legitimní postup, nicméně jak Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí uvedl, vždy se musí jednat o nestandardnosti, kterou jsou pro daňový subjekt zjistitelné, které s ním souvisejí a které nasvědčují účasti na daňovém podvodu. V případě společnosti VYRTYCH se daňového podvodu zjevně dopustil subdodavatel, které stál na počátku tuzemského řetězce a mezi ním a společností VYRTYCH existovaly další dvě společnosti, které svoji daňovou povinnost řádně a včas splnily. Společnost VYRTYCH tak měla jen velmi omezený či žádný prostor zjistit informace o zapojení této společnosti.

Správce daně podle NSS pochybil, když přihlédl k některým nepřímým důkazům, které však v době rozhodnutí nemohly být daňovému subjektu známy, přihlédl k důkazům, které se zjevně nezakládaly na pravdě, a v neposlední řadě považoval za nestandardní některé detaily obchodní transakce, které však daňový subjekt vysvětlil a prokázal, že se jedná o běžné okolnosti v rámci takových obchodů.

Nejvyšší správní soud mimo jiného uvedl, že samotný fakt, že na počátku obchodního řetězce nebyla odvedena daň, nelze klást k tíži daňového subjektu, aniž by zároveň byla prokázána souvislost mezi tím, kdo daň neodvedl a daňovým subjektem.

Finanční správa ve svém prohlášení uvedla, že rozsudek nepřináší nic převratného, neboť závěr z rozsudku v případu VYRTYCH, stejně jako z judikatury ESD je finanční správou dlouhodobě respektován.

Pokud i vy čelíte ze strany správce daně obvinění z účasti na daňovém podvodu, neváhejte nás kontaktovat, abychom včas a účinně mohli bránit vaše práva. V případě potřeby se obraťte na Ing. Jaroslavu Hankovou, hankova@apogeo.cz.

Nechte si zasílat náš newsletter

Na tomto webu používáme soubory cookies, abychom mohli zajistit jeho plnou funkčnost, analyzovat návštěvnost a případně přizpůsobit vhodně obsah a reklamu konkrétním uživatelům. Veškeré takto získané informace zpracováváme v souladu s dokumentem Prohlášení o ochraně osobních údajů.